Chvilku nám to trvalo. Všude samé pole s kukuřicí, slunečnicí a chvilkami se nám zdálo, že i s tabákem. Již 2 hodiny jedeme a stále nic vhodného. Fousáč opět použil aplikaci pro tyto účely a ta nás zavedla na odlehlé, ale pro nás vhodné místo pro instalaci ANT. Všude okolo samé skály a po vegetaci na kterou jsme zvyklí ani známky. Taková malá měsíční krajina. A v těchto podmínkách jsme rozbalili ten náš cirkus, dali kávu a polívčičku a samozřejmě štamprdličku a vlok. IN82GL nad obcí Burgos jsme začali křičet na Českou a Slovenskou republiku.
Zatím jen šum a šum. Až kolem 17 hodiny se prosadil Vlasta Rožmitál a hned po něm Vláďa Tři Dvory a pak zase jenom šum. Ještě pár spojeníček a zase jenom praskot a šum. Takto jsme se trápili až do 20 hodiny a ve 20:30 jsme to vypínali. Zkrátka tento den jsme neměli štěstí a museli jsme se spokojit pouze s 11 spojeními. Tak není všem dnům konec a nebudeme se touto drobností trápit.
Kubík udělal kávu, dali jsme nějaká ta štamprdla a spokojeně jsme polemizovali nad dalším pokračováním. Jak tak povídáme tak jsem se kouknul do telefonu pro jistotu na lokátor a oko mi zajelo na NV a úplně jsem se zděsil. Hned nám bylo jasné proč nám to nechodilo. Byli jsme totiž vysoko na oblačností a to v 981m NV. Proč nás to nenapadlo hned při pohledu na okolní měsíční krajinu, že jsme vysoko v horách a že vysílat z této NV je nesmysl. No nic, již se stalo a máme před sebou mnoho dalších dnů.
Další cíl je prohlídka hradu v Burgos.
Po prohlídce která neproběhla (měli zavřeno) jsme potřebovali natankovat a tak jsme hledali pumpu a opět jsme zjistili, co všechno ještě nevíme. Benzínka byla součástí frekventované ulice, kde se musely vejít auta projíždějící městem a auta čekající na natankování. No neskutečný chlív, kde všichni byli v klidu, jen mi byli vyjeveni jak se sluší a patří na těžce chápající čecháčky. Všechno proběhlo bez jediného škraloupu a bylo natankováno jak do auta, tak do centrály a pokračovalo se směr Santiágo de Compostelo.
Po cestě se zastavujeme na Templářské tvrzi IN62OM69.
A zase překvapení. Opět zavřeno. To se stalo již podruhé a po velkém bloumání a hloubání jsme zjistili, že je to tím, že je pondělí a všechny památky mají zavřeno. Ale to přece víme již 2 dny. Asi tím horkem jsme nějací dezorientovaní.
No co s tím nic! Vyndat aplikaci a najít něco na přespání.
To se povedlo bez problémů, protože tady v pondělí nezavírají. Místečko paráda. Sem tam nějaké to lejníčko, ale byl tam dostatečný počet mezer mezi nima a tak žádný problém. Jen Milda si postavil postýlku na lejníčku, ale přišel na to až ráno, tak že vlastně také žádný problém.
Kubík se lejno nelejno pustil do vaření a já s Mildou jsme postavili ANT a zprovoznili zařízení. Zatím jenom naprosto čistý šum. Jsme stále hodně vysoko cca 500m a máme obavy, zda to bude chodit. Zatím se ležením line blahá vůně svíčkové a Kubík se pustil do tvorby knedlíků. Tedy svíčková s knedlíkem. No opravdu špica.
Na pásmu stále šum a jen šum a připadá nám to horší než v těch 900m. Co s tím naděláš? Nic! Najednou v 19:27 Jirka Kobylisy a chvilku po něm Honza Blansko, ale jsou to jen takové střípky v chaosu Německých a Španělských stanic. V 21:30 se ještě prosadil Moped Halže a tím to skončilo. Stanici jsme vypínali ve 22:00. Chvilku jsme ještě pokecali o zítřejší cestě a kolem 23 hodiny jsme zalehli.
Ráno jsme vstali v duchu básně Karla Jaromíra Erbena Ráno raníčko pana vstala, uzlíček si zavázala, půjdu matko k jezeru, na práci se… tak v tomto duchu jsme tento den vykročili do světa a tradá směr Santiágo de Compostela. Cesta ubíhá jedna radost. Míjíme desítky ne-li stovky poutníků, kteří míří k tomuto duchovnímu stánku samozřejmě na rozdíl od nás tak po svých. A to jsme od něj ještě cca 200 km. Čím se více blížíme k tomuto místu, tím více přibývá poutníků.
Ve 12 hodin jsme dorazili na místo a doufáme, že snad bude otevřeno. Na parkovišti je spoustu aut a vypadá to, že se nebude kam vrtnout. Po troše pojíždění se ale místo našlo a vcelku pohodlné. Po shlédnutí katedrály, což byla opravdu podívaná a nejenom očima ale i ušima, protože příchozí poutníci zpívali po dosažení cíle oslavné písně. Byla to směs národů a bylo jich opravdu hodně. Když si představíte, že tento den nebyl nijak vyjímečný a tedy tam podobný ceremoniál probíhá denně, je to úchvatné.
Na další cestu na poloostrov a maják Fisterra jsme se vydali ze Santiága kolem 15hodiny a na další místo v lok.IN52KW jsme dorazili v 17:00
Fousáč Plzeň CL-51
Komentáře
Možná by vás to nenapadlo, ale jsou poutníci, kteří nechtějí skončit svoji pouť v Santiagu, protože když už jsou tak blízko, chtějí se podívat až na místo, kteří dřív lidé považovali za konec světa. Dříve totiž cesta opravdu nekončila v Santiagu, ale právě zde. Došli na samý konec, odhodili boty, spálili oblečení, smyli ze sebe vše a tím symbolicky odstartovali nový začátek. Proto by vás nemělo překvapit, že na posledních 4 kilometrech, které půjdete klikatou cestičkou začínající za vesničkou a vedoucí do svahu uvidíte pozůstatky spálených šatů.