Expedice Santiago 2023_5 část

3.8.2023

Z lok. IN50SQ tentokrát ani vrk a to až do 21 hodiny, kdy jsme stanici vypnuli.

4.8.2023

Ráno jako každé jiné jen místo moře tekla řeka. Nasnídat, zabalit a mazat dál. Tentokrát to bude hrad Linhares a Celorico da Beida.

K hradům bývá cesta různá někdy, v našem případě dost často i krkolomná. Tentokrát to nebyla výjimka, jen jsme si jí dvakrát zopakovali s tím, že najdeme lepší. Nenašli. Vrátili jsme se tam, odkud jsme vyjeli a postavili se na stejné místo. Panáčci vyrazili na hrad. Já jsem tu haldu kamení oželel a dal jsem si pohádku Dobrý Dynosaurus. Netrvalo dlouho a panáčci byli zpátky s tím, že je to jen halda kamení. Tak konec srandy kolem oněch šutrů, jedeme dál a tentokrát hledat hajání.

Zatím předpovědi pro šíření jsou více než mizerné, ale s tím nic nenaděláme. Za chvilku jsme místečko pro kemp našli a opět velmi pěkné místo před vstupem do vesnice v lok. IN60MO . Postavit kemp a ANT je již rutinou. A zatím přesně podle předpovědí v éteru nic.

Kubík jako vždy udělal dobrý kous a k tomu dobrá štamprdlička Jegermaistra a stále ještě Plzeňské pivo. No! Co si ještě našinec může přát. Stanice běží a při jídle klábosíme a divíme se, že s čeho tady ty lidičky vlastně jsou živi. Nic kromě Oliv a Moruší tu neroste. Je pravdou, že kolem nás prošli asi 4 kozy se svázanýma nohama, ale to by asi tuhle vesnici neuživilo. Jinak samá skála, kamení a suchá tráva.

Na pásmu zatím jen signály z Jižní Ameriky a Afriky. Česko ani ťuk. Stanici vypínáme opět kolem 21 hodiny bez jediného spojení. Ještě chvilku povídáme a potom tradá do říše snů.

5.8.2023

Probouzíme se do prosluněného dne a teploměr ukazuje kolem28 stupínků. Zabalit ten náš cirkus, naložit a tradá. Rozhodli jsme se, že vyrazíme napříč Španělskem směr Středozemní moře, tentokráte na Madrid k jakémusi římskému akvaduktu Segevii.

Tam někde s trochou štěstí opět postavíme ANT, zakempujeme a budeme doufat, že nám příroda poskytne trochu těch nabitých částic, které odrazí náš signál až k Vám.

Ve 14:26 jsme dorazili k akvaduktu, a po pravdě bylo na co koukat. Milda s Kubou a Fousáčem vyrazili na čumendu. Mně stačil pohled z auta a opravdu bylo na co koukat.

K zakempování jsme tentokrát zvolili přírodní park těsně pod horami v NV asi 700m. Po té co jsme přejeli tento horský masív v NV kolem 1500m. Opět se nám podařilo najít pěkné místečko a dokonce se nám jevilo, že to máme posvěcené od správců parku, kteří kolem nás několikrát projeli bez připomínek.

Opět jsme vybalili ten náš cirkus, projel jsem pásmo a bohužel jen praskot a šum a jen čistý šum bez známek poruch. Zůstáváme na poslechu a Kubík začal tvořit obědovečeři a hlavně dobrou kávu se zákuskem doprovázenou štamprdličkou.

Pásmo nepřetržitě šumí a dnes tam není ani žádná porucha. Zkrátka jedno obrovské nic. Opět vypínáme kolem 21:30, dáme kávu a hurá na kutě.

6.8.2023

A je ráno 6.8 a již voní káva od Kubíka. Znova zapínáme stanici a znova velké prd. No co s tím? Nic! Zabalit a hurá do neznáma. Tentokrát směřujeme ke Středozemnímu moři.

Začala pro nás starost o pitnou vodu. Na vaření by ještě jakž takž bylo, ale protože se někteří i myjí, tak máme nouzi. Pokoušeli jsme se naplnit u některé z benzinek, ale tak jednoduché to nebylo. Jednak nebyla pitná a navíc za ten sajrajt ještě chtěli penízky. Ale žádný problém. Aplikace vše vyřešila a na dálnici na odpočívadle bylo vše, co jsme potřebovali a navíc jsme si udělali kávičku a něco do tlamičky.

Cestou jsme se ještě zastavili na hradě Toria.

Projeli jsme nultým poledníkem.

Pokračovali jsme asi 100 Km a za pomoci aplikace jsme zase našli velmi pěkný bivak těsně vedle pomerančové aleje. Sice očesané, ale bylo to příjemné. Postavili jsme ANT, koukli na info o MUFU a světe div se bylo to červené.

Na nic jsme nečekali, dodělali energii a jdeme na to…