Zamyšlení nad využitím CB při mimořádných událostech

Když v Pardubicích v roce 2005 vznikalo občanské sdružení Rescueinfo, měli jsme jediný cíl – vytvořit tísňovou radiovou síť. Jakýsi záložní komunikační prostředek, který by mohl pomoci v případě povodní a podobných událostí. V té době existovala radioamatérská TRASA, tedy projekt Českého radioklubu, jehož účelem bylo zajišťování radiového spojení právě v těchto případech. Po konferenci, kterou autoři TRASy v roce 2005 uspořádali a jíž jsme se zúčastnili, jsme se rozhodli zaměřit pouze na Pardubicko – proč vytvářet celoplošnou síť , když radioamatéři ji mají již vytvořenou.

Bohužel čas plynul a v roce 2007 se ČRK rozhodl celý projekt TRASy pohřbít. Sice jsem nepochopil proč, ale je to jejich rozhodnutí. Čekal jsem, že ČRK přijde s jiným, přepracovaným projektem. Do dnešního dne se tak nestalo.
Zato přišel někdo jiný – povodně. Ať už šlo o rok 2006 (Znojmo, Olomouc), 2009 (Morava) nebo 2010 (v květnu Morava a Jižní Čechy, v srpnu Liberecko), vždy měly jedno společné – selhání komunikačních sítí a odříznutí některých obcí od informací.
Přitom žijeme v době plné moderních komunikačních prostředků. Každý z nás používá denně mobilní telefon, s přáteli komunikujeme prostřednictvím internetu a během okamžiku se tak můžeme spojit s téměř kýmkoliv na světě. Obdobná situace je také v oblasti komunikace v krizi – existují národní tísňové linky, evropská linka a jednotlivé složky integrovaného záchranného systému mají svoje vlastní komunikační sítě. Zdá se tedy, že doba analogových radiostanic je nenávratně pryč. Je tomu skutečně tak?

V devadesátých letech, tedy v době největšího rozmachu CB, jsme mohli snad před každým větším městem nalézt dopravní značku CB 9. V době, kdy mobilní telefon (pokud se tak vůbec dal nazývat vzhledem ke své velikosti) vlastnilo pouze několik málo „vyvolených“, bylo CBčko jedinou možností, jak si přivolat pomoc v nouzi. Na mnoha operačních střediscích byla radiostanice pro toto pásmo instalována a kdokoliv v okolí až několika desítek kilometrů si tak mohl přivolat pomoc.
S postupným rozšiřováním mobilních telefonů začal význam CBček pro přivolání pomoci klesat a většina záchranných složek od monitorování nouzového kanálu upustila. Jistě nemá význam, snažit se o jeho obnovení. Přesto ale mohou nastat situace, kdy analogové radiostanice přijdou kvůli svým výhodám ke slovu.
Naprostá většina technických vymožeností, které dnes používáme pro běžnou komunikaci, je absolutně závislá na infrastruktuře. Mobilní telefony, počítače, ale i některé radiokomunikační sítě klíčových organizací neumožňují efektivní provoz bez využití síťových prvků. A právě tyto prvky, respektive celé na nich závislé sítě, jsou velmi zranitelné – svědčí o tom zkušenosti z povodní, vichřic a orkánů. Počítat ale musíme také s dalšími situacemi, jako je například přerušení dodávek elektrické energie velkého rozsahu. To, že taková situace zatím nenastala neznamená, že se nemůže stát rychle skutečností.

Současný stav je takový, že Hasičský záchranný sbor, využívá pro vlastní komunikaci digitální síť Pegas (Matra) a stále udržuje v provozu síť analogových převaděčů. Ty využívá především pro komunikaci s jednotkami dobrovolných hasičů, ale zároveň slouží jako záloha pro případ výpadku sítě Pegas. Obdobně provozují svoji analogovou síť některé zdravotnické záchranné služby.
Jiná je situace v případě obcí. Ty prakticky všechny spoléhají pouze na krizové mobilní telefony a v případě jejich výpadku jsou bez jakéhokoliv kontaktu s nadřazeným stupněm krizového řízení.

Po několika letech jsme se tedy rozhodli myšlenku tísňové sítě opět oprášit a pokusit se vytvořit něco, co by jednou třeba mohlo pomoci.
Za těch sedm let jsme nasbírali nějaké zkušenosti a především se podařilo navázat „užitečné kontakty“. Ať už jde o složky záchranného systému nebo představitele krizového řízení. Částečně jsme se také inspirovali městem Šumperk, jehož radnice s využitím CB při mimořádných událostech počítá a organizuje pravidelné relace.

Protože základ sítě mají tvořit uživatelé radiostanic (a je jedno jestli CBčkáři nebo radioamatéři), otevíráme k celé myšlence diskusi.

Jsou v 21. století CBčka využitelná i jinak, než „jen“ pro zábavu?
Jsme (myšleno my všichni anténou praštění) schopní se v případě potřeby domluvit a pomoci ve svém okolí?
Projděte si materiály v pravém menu na www.rescueinfo.org a zkuste přidat svůj názor. Předem všem díky.